3267 items (2397 unread) in 135 feeds
Favorites
(80 unread)
Aggregators
(451 unread)
Linux
(277 unread)
Apple
(43 unread)
ITmags
(732 unread)
Music
(449 unread)
Grafika
(46 unread)
Fotoblog
(22 unread)
Techblogs
(128 unread)
Socblogs
(25 unread)
Misc
(144 unread)
Techblogs (100 unread)

Opět nevím, opět se ptám svých čtenářů: jakou zubní pastu? V čem je rozdíl?
Sémantické cílení bývá považováno za budoucnost on-line reklamy.
Slovo virtualizace je zmiňováno na všech stranách již několik měsíců a důvody pro to jsou nasnadě. Díky překotnému vývoji hardwaru se IT svět dostal do situace, kdy výkonové možnosti fyzických počítačů nezřídka převyšovaly nároky aplikace či systémů, které na nich běžely. V takovou chvíli si běžný administrátor či IT manager položí jednoduchou otázku: „Jak využít zbylou výkonovou kapacitu?“ Odpověď je potom ještě jednodušší – virtualizací!
Minulý týden byla definitivně uvolněna ke stažení (Release To Web = RTW) finální verze Hyper-V 1.0, tedy serverové vizualizační technologie na platformě Windows Server 2008. Protože se jedná o velmi zajímavou oblast virtualizace, bylo by jistě vhodné shrnout některé nejdůležitější informace, se kterými se setkávám ve vašich dotazech.
Otázka: Kde mohu Hyper-V stáhnout?
Odpověď: Viz. předchozí článek na Technet CZ/SK blogu.
Otázka: Na jakém systému (SW a HW) mohu Hyper-V provozovat?
Odpověď: Hyper-V je součástí systému Windows Server 2008 x64bit, konkrétně edicí Standard, Enterprise a Datacenter. Protože v době uvedení Windows Server 2008 na trh, ještě nebylo Hyper-V dokončeno, je nutné do systému doinstalovat finální verzi. Výbornou volnou pro běh Hyper-V je také CORE verze Windows Server 2008 (verze s minimálním grafickým rozhraním), kde je Hyper-V jednou z plně podporovaných rolí! Co se týká hardware podpory, Hyper-V je možné provozovat pouze na architektuře x64bit. Dále je potřeba zajistit hardware podporu pro virtualizaci (AMD AMD-V, nebo Intel VT) a také Data Execution Prevention (DEP = AMD (NX no execute bit), Intel (XD execute disable)).
Otázka: Kolik Hyper-V stojí?
Odpověď: Již při nákupu Windows Server 2008 se můžete rozhodnout, zdali chcete zakoupit tento server s Hyper-V, nebo bez něj. Rozdíl v ceně je 28$ (!). Hyper-V půjde později zakoupit i jako samostatný produkt.
Otázka: Jak je to s licencováním virtuální operačních systémů?
Odpověď: Každý virtuální operační systém musí být pokrytý licencí, stejně jako fyzický stroj. Pokud se ale jedná např. o Windows Server 2008, je možné využít licencí, které jsou přímo součástí tohoto operačního systému. Např. Standard edice nabízí možnost provozovat server 1x na fyzickém stroji (POSE = physical operating system) a 1x ve virtuálním prostředí (VOSE = virval operating system). Pozor, ale musí to být na stejném hardware. V Enterprise edici je možné využít pravidlo 1+4, kdy je možné provozovat až čtyři virtuální servery. Je důležité ale upozornit na to, že licencování je velmi komplexní problematika, a že již výše uvedené příklady obsahují několik výjimek, které je nutné znát. Proto tuto problematiku nepodceňujte a vždy si ověřte, zdali je váš licenční model správný.
Otázka: Windows Server 2008 je lokalizován do češtiny. Bude i Hyper-V v češtině, případně slovenštině?
Odpověď: Hyper-V je lokalizován do 18 jazyků pomocí tohoto balíčku. Čeština je podporována, slovenština bohužel nikoli.
Otázka: Je možné nějak zajistit vysokou dostupnost virtuálních serverů?
Odpověď: Ano, díky plné integraci s technologií Failover Cluster. Virtuální server v Hyper-V se potom v clusteru stává cluster prostředkem, který je možné za běhu, s minimálním výpadkem, přesouvat z nodu na node, a to jak při plánovaném výpadku, tak při dalších haváriích různého typu. Zde najdete kompletní návod, jak na to.
Otázka: Je Hyper-V opravdu tak kvalitní a ověřené řešení, že v něm mohu provozovat své servery?
Odpověď: Ano. Jeden příklad za všechny. Microsoft stránky MSDN a Technet jsou již nějakou dobu provozovány plně na Hyper-V. Zde je kompletní dokumentace. V současné době dochází i k migraci web stránek „microsoft.com“ do Hyper-V. Nyní již více než 50% všech web serverů je plně virtualizováno.
Otázka: Které operační systémy jsou pro běh v Hyper-V podporovány?
Odpověď: Celá řada. Podporovány jsou nejen servery, ale i klientské operační systémy. A také nejen Windows. Přesný soupis těchto systémů naleznete v tomto Microsoft KB článku.
Otázka: Musím do virtuálních operačních systémů instalovat nějakou podporu pro Hyper-V?
Odpověď: Ano, pokud chcete využívat všechny, hlavně výkonnostní, výhody Hyper-V. Do virtuálních Windows Server 2008 se instaluje stejná aktualizace, jako na hostitelský systém (KB950050). Do ostatních podporovaných systémů se instalují tzv. Integrační služby. Nejjednodušší je nainstalovat přímo ze správcovské konzole Hyper-V. Pro operační systémy *NIX budou brzy vydány ovladače pro Hyper-V, testovací verze je možné stáhnout z Microsoft Connect.
Otázka: Existuje nějaký nástroj na správu více Hyper-V serverů najednou?
Odpověď: Ano. Během druhé poloviny roku 2008 bude uveden na trh System Center Virtual Machine Manager 2008, který vám z jednoho místa umožní spravovat nejen Hyper-V servery, ale také server s Virtual Server 2005 a dokonce i s VMware ESX server!
Otázka: Jak mohu migrovat stávající operační systémy, které běží na fyzickém stoji, do Hyper-V?
Odpověď: K tomuto slouží System Center Virtual Machine Manager 2008, který umí migrovat jak fyzický stroj do virtuálního, tak také migrovat virtuální stroj běžící ve Virtual Server 2005, nebo VMware ESX Server, do Hyper-V!
Otázka: Jak je to se správou Hyper-V?
Odpověď: Do operačního systému Windows Vista je možné doinstalovat aktualizaci, po které je možné Hyper-V spravovat i z těchto klientů. Hyper-V je ale možné, kromě klasické MMC konzoly spravovat i pomocí skriptů, ideálně pomocí Windows PowerShell. Např. zde si můžete stáhnout sadu CMDletů speciálně vyvinutých pro Hyper-V. Pro Windows Vista už dokonce existuje i Gadget, kterým můžete monitorovat Hyper-V.
Otázka: Už vím, co je to Hyper-V. Co je ale App-V?
Odpověď: App-V je nový název pro virtualizaci programů, dříve známý jako SoftGrid. V tomto případě virtualizujeme nikoli celý operační systém, ale pouze konkrétní aplikaci.
Otázka: Používám betu 2, která je přímo v RTM verzi Windows Server 2008. Jak mohu přejít na finální verzi Hyper-V?
Odpověď: Při přechodu z beta 2 je podporován jen a pouze přesun virtuálních disků (VHD). Vše ostatní, tedy např. konfigurace serveru, nastavení sítí, atd., to vše musí být vytvořeno znovu.
Otázka: Používám RC0/RC1 Hyper-V. Jak mohu přejít na finální verzi Hyper-V?
Odpověď: Stačí pouze použít Microsoft Update a nainstalovat aktualizaci, která testovací verze Hyper-V automaticky povýší na finální verzi. Nezapomeňte ale také na aktualizaci virtuálních systémů.
Otázka: Podporuje Hyper-V virtualizaci USB?
Odpověď: Ne, jako žádný serverový virtualizační software. Nicméně i tak je možné ve virtuálním systému získat přístup k USB zařízením, stejně tak i k Smart kartám a mnohému dalšímu hardwaru, který Hyper-V přímo nepodporuje. A to díky Vzdálené Ploše. Pokud se totiž připojím k virtuálnímu operačnímu systému touto technologií, mám možnost si tato zařízení nechat připojit.
Otázka: Kam zmizela možnost virtuálních disků, kde jsem se mohl vracet k předchozímu stavu (tzv. undo-disky)?
Odpověď: V rámci Hyper-V, se nově objevuje technologie snímkování (snapshot). Pomocí ní můžete provádět zálohu/snímek v aktuální okamžik, tedy i za běhu virtuálního systému. Např. tedy před instalací service packu, nebo jiné závažné konfigurační změny. Kdykoli se potom můžete k těmto snímkům vracet. Více o problematice Snímkování naleznete zde.
Otázka: Jak je to se zálohováním Hyper-V a jeho virtuálních strojů?
Odpověď: Windows Backup, který je obsažen ve Windows Server 2008 plně podporuje VSS writer pro Hyper-V, takže můžete vaše virtuální servery kdykoli zálohovat, dokonce i za jejich běhu. Další profesionální zálohovací řešení (např. System Center Data Protection Manager) budou Hyper-V podporovat v blízké budoucnosti.
Otázka: Kde mohu najít další články o Hyper-V v češtině?
Odpověď: Karel Florian a Mirek Knotek napsali několik článků, které se problematice Hyper-V obsáhle věnují. Články byly psány pro různé časopisy a jejich online verzi naleznete zde.
Otázka: Kde mohu najít další informace o Hyper-V?
Odpověď: Seznam odkazů na zajímavé stránky najdete na konci článku.
Blogy (ENG):
http://blogs.technet.com/virtualization/default.aspx
http://blogs.msdn.com/virtual_pc_guy/
http://blogs.technet.com/jhoward/
http://blogs.technet.com/roblarson/
http://blogs.technet.com/virtualworld/
http://blogs.technet.com/windowsserver/
http://blogs.technet.com/mapblog/
[blogs.technet.com]
O víkendu se Dita rozhodla, že bychom mohli vyrazit na nákup do IKEA. Orosil jsem se. Ne snad, že by mi vadilo zboží z ikei, je to zboží pro mladé, což v newsspeaku těchto firem znamená, že to moc nevydrží a rozpadne se to tak rychle, jako se mění móda a vkus (true story), takže nám to doma místo dlouho zabírat nebude. Jenže ten nákup, to je něco, co nemám rád (eufemismus). Dita mne sice utěšovala, že všichni vypadli z Prahy a IKEA bude prázdná, ale to mne neuklidnilo. Asi to na mne bylo vidět, protože ještě na jižní spojce Dita navrhla, že by vlastně bylo lepší, kdybych si šel vedle sednout do kavárny a ona v klidu nakoupí. Pochopil jsem, že v klidu pro oba, protože jestli jsem na něco velmi špatný partner, tak na vybírání košíčků ze sedmi velikostí a sedmi barev. Co se dalo dělat, souhlasil jsem a vyrazil jsem do Centra Černý most, což je hned vedle, abych si dal kávu na uklidnění a dostal tlak i tep do normálu (jo, v tomhle případě na to kafe funguje).
Nicméně v obchodním centru mne ulovila slečna řkouce, že dělá dotazník o vnímání značek a jestli bych se mohl zúčastnit. A než jsem stihl zásadně nesouhlasit, hned na mne vybafla, jakou značku oblečení preferuji. Zmátlo mne to. Oblečení má značku? Podíval jsem se na své kalhoty, v tu chvíli jsem pochopil, co má na mysli a pravil jsem, že maskáče. Slečnu to neuklidnilo, ještě se přeptala, jaké značky. Děl jsem, že netuším, kdo je pro US Army šije. Slečna smutně usoudila, že zřejmě nejsem ve světě pánských značek dostatečně zorientovaný a dotazník přeškrtla. Její smutek pramenil z toho, že v ono nedělní ráno byl obchoďák prázdný a byl jsem široko daleko jediná oběť.
Ne snad, že bych zastával heslo, že muž má chodit do práce v montérkách a holínkách, na druhou stranu znalosti značek oblečení jsem vždycky považoval za něco zbytného. Zjednodušeně řečeno kupuju to, co se mi líbí, v krámě, který navštěvuju řadu let. Zkoumat módní novinky pro mne představuje utrpení a nevěřím, že by módní proužek na tričku z téže asijské manufaktury, v jaké se vyrábí všechna trička, proměnil nějak positivně mou osobnost. I když, dost možná jsem naivní.
Některé obchody tenhle přístup ctí. Například můj nákup džínů je proces sám o sobě. Začíná tím, že většině mých džínů nakoupených zpravidla před dvěma lety neodbytně vypršela životnost, což se pozná tím, že je uznám za vhodné pouze zednických prací, takže jsou prožrané od vápna a propálené od svářečky. Což někdy vypadá, jako módní, ale do práce se mi s tím chodit nechce.
V takové chvíli volím následující postup: přijdu na Chodov, nákupní centrum, co mám přes les za barákem. Vyhledám prodejnu, co má značku splněného úkolu, tu poznám z porady. Hned vedle je prodejna džínů. Naštěstí je to vedle mé oblíbené kavárny, takže nezabloudím. Před vchodem se otočím a z těch orvaných džínů, co mám na sobě, si přečtu značku a velikost. Značka je něco jako Wilém Debil, to mi přijde jako dost cool značka pro mne a hlavně dělají džíny, co nejsou odřené, nemají děsně módní střih (=těch patnáct let, co je kupuju, je nezměnili).
Vcházím do prodejny, zkouším (32 vteřin), beru patery, jedny si hned oblékám, platím, staré džíny házím u východu do odpaďáku, během dvou minut jsem venku. Dá se to zvládnout i na jedno nadechnutí.
Možná se ptáte, jak jsem na tenhle maximálně optimalizovaný postup a zejména na značku přišel. Inu, i to je štěstí života. Když jsem si šel před mnoha lety koupit džíny (moji starou prodejnu zrušili), vešel jsem do krámu. Mladá prodavačka se mne přeptala, co si přeju a já hlasem slabým a vystresovaným odpověděl, že džíny. Víte, co udělala? Zásadní chybu. Ona se mne přeptala, jaký džíny si přeju!!! Neuvěřitelné. Samozřejmě jsem se hned vrhl k východu, jenže jsem přehlédl ještě jednu starší prodavačku. Ta už zjevně měla s tímhle typem zákazníků zkušenosti, protože mi zručně podrazila nohy a když jsem po frňáku zahučel do vyskládaného oblečení, tak ke mně přiskočila a ujistila mne “Ano, máme džíny, které vám dokonale padnou.” A strčila mi je do ruky. Měla pravdu, byly to ony. Vyzkoušel jsem je (záležitost dvaatřiceti vteřin), vzal patery, zaplatil a s díky vypadl. Jen mne ještě znervóznila ta mladá, když mi chtěla vnutit, abych si nebral všechny džíny černé, ale zkusil i jedny modré. Ta starší prodavačka se opět projevila jako rozený diplomat, tu mladou poslala dozadu přerovnat krabice a mne ujistila, že ty černé jsou skvělá volba. Takhle nějak jsem se stal věrný značce Vilém Debil nebo jak se to čte a píše.
Jenže uznejte, jak by tohle ta slečna vměstnala do těch svých tabulek? Měla tam vůbec tuhle značku? Jenže takhle, drazí přátelé, nakupují praví fajnšmekři… ![]()
Keď som išiel do lesa na drevo, drevo sa mi do prsta zadrelo, triesočka mi pod prstom bude hniť …
… musím si ja dva prsty odfakliť.
Rodičia mi vždy vravievali – "nožík nie je na hranie". Odrezané prsty sú ale dôkazom, že to nevie každý, asi ani kokot z plastelíny.
Kolem nákupu softwarové licence Adobe z USA vždy kolovaly určité fámy a zejména spíše domněnky a najít ověřenou informaci, jak celý postup probíhá bylo prostě nemožné. Ti, co s tím zkušenosti již měli se tím rozhodně nikde nechlubili. Jak je vám známo, není možné si z Evropy koupit a zaplatit za licenci Adobe (jakékoliv balíku) za ceny, které nabízí Adobe Store v USA a nechat si zaslat elektronicky licenci a daný balík si prostě stáhnout z jejich serveru. Licenční politika to neumožňuje. Jedinou možností tak zůstává koupit si např. DVD box nějakého software od Adobe a nechat si jej poslat poštou. V USA jsem nakupoval již 2x Adobe Creative Suite CS3 Design Premium a v článku popíšu, co vše vás na cestě k levnější licenci potká.
Posuďte sami, kam až může zajít lidská tvořivost . Nezatracujte hned ten link. Prostě se někdo hodně nudil a udělal dokonalý tetris, ve kterém vyhrává každý :-).
Firefox 3 má přepracovaný způsob záložkování a v mnoha ohledech se mi nelíbí, nebo dokonce protiví.
I tento měsíc přinášíme soupis toho nejdůležitějšího, co Microsoft vydal ke stažení. Kompletní seznam rozdělený do základních kategorií najdete na stránkách TRM blogu, resp. na adrese: [blogs.technet.com]
- KFL
Bylo nebylo - kdysi dávno vyšel SUSE Linux 10.0, který se po mnoha letech poprvé pokoušel alespoň předstírat podporu pro PowerPC. Nainstalovat ho byla věru lahůdka, instalace je ale ten nejmenší problém, máte-li v ruce distribuci, u které je nejrychlejší instalovat balíčky obyčejným RPM a závislosti řešit ručně... byť je to paradoxně zároveň distribuce s nejpříjemnějším grafickým konfigurovátkem, tolik příjemným začátečníkům.
Od té doby uplynula spousta času. Kvalita distribuce prudce vzrostla a když nám svatý Tučňák nadělil zypper, tak se mi dokonce přestalo stýskat po Debianu. Jen tak mimochodem mezi spoustou ostatních novinek začala chodit i instalace na PPC. Není na ní teď už nic moc zajímavého, vlastně by to nestálo za řeč, ale slíbila jsem Markovi, že až se konečně dokopu k reinstalaci notebooku (toho křížence 10.1 a 10.2 bych nikomu nepřála vidět), tak mu dám vědět, jak se to dělá.
Je to snadné. Nabootujeme z instalačního média: pokud je to CD nebo DVD a starý Mac, stačí při startu podržet klávesu C, s jinými mašinkami nemám zkušenosti. Spatříme-li boot prompt, naťukáme install a enter. Odtud už se instalace nijak neliší od toho, co známe z i386 a spol. - nic, co by nezvládla průměrně vzdělaná cvičená opice. Bootloader se nainstaluje sám, po rebootu systém naběhne, co víc si přát? Snad jen, pokud toužíme po dualbootu s OS X, neměli bychom zapomenout připsat na konec souboru /etc/lilo.conf něco takového
other=/dev/cosiX label=macos
a pustit lilo. Dodnes sice nechápu, komu proč stálo za to předělávat yaboot tímhle způsobem a přijít o většinu jeho možností, ale na to, co většina lidí potřebuje, to asi stačí. Pokud to není váš případ, určitě víte, že si máte nainstalovat yaboot z upstreamu :-) Vynechala jsem dělení disků, protože to už mám za sebou. Určitě to lze udělat partedem tak, jak popisuju v tom minulém článku, možná už to dneska umí i susí instalátor - popravdě, nevím.
To je teoreticky úplně všechno, takže teď můžu napsat, jak to bylo doopravdy. To, co mě pronásledovalo, byla sice jen prachobyčejná smůla, ale takhle depresivní pocit z rozvleklé instalace jsem měla naposledy před lety při trapných pokusech s Windows. První fáze trvala asi tak dvě hodiny a skládala se z cyklů o třech etapách: běhat po firmě jak veverka na podzim a shánět nějaké DVD, zastrčit pracně ulovenou kořist do vypalovačky a čtvrt hodiny se věnovat nějaké užitečné práci, po marném pokusu o boot placku vyzkoušet s cizí vypalovačkou, zahodit a hledat jinou (máme nejspíš v SUSE nějakého plackožrouta). Nakonec se zadařilo, ale radost netrvala dlouho. Instalace se tvářila normálně jen zezačátku, ve chvíli, kdy by se za normálních okolností objevila tabulka říkající něco ve smyslu "fakt jako víte, že když ten disk zformátujete, tak přijdete o všechna data??," zazářil na konzoli nápis informující o crashi v zypperu, horách a černém lesu... deterministicky, i na pátý pokus. I při instalaci po síti (rozchodit si apache, když se náš obvykle používaný server netvářil, že nabízí i něco tak obskurního jako PPC, bylo to nejmenší), modlení tichém i hlasitém... a nejhorší na tom bylo, že ta protivná obluda sežrala i klávesnici. Člověk si sice mohl přečíst nápisy na všech konzolích, přehazovat se dalo, ale napsat nešlo ani ťuk - logy byly nenávratně ztraceny a žádný bugreport z toho nekoukal. Nadávala jsem si do oslic (kdybych nebyla líná, nainstalovala jsem si už nějakou betu a mohlo to být spravené) a pomalu se chystala dobastlit rozdělaný balíček, stáhnout Debian a vyrazit ho domů instalovat, abych mohla zase programovat v posteli (proto jsem se k té akci totiž dokopala - poté, co se na taygetě zabydlela 11.0, si freya přestala rozumět s jejími xky).
Ale zázraky se stávají a Velký Tučnák je milostiv: Pak totiž přišel k nám do kanclu jeden můj kolega, Martin, a já mu povídám: "pojď se podívat na parádní crash" - no a ono to najednou neslítlo. Podala jsem mu židli, zakázala odejít, než se to nainstaluje... a zřejmě díky jeho auře (nebo jde o elegantní využití zákona schválnosti?) můžu tento zápisek zase ťukat v pelechu. A marně si lámat hlavu, jak ten zatracený bug nahlásím... fotit displej mobilem je poněkud nedůstojné :-)